Vážení zákazníci, velice si Vážíme Vaší přízně a proto dbáme na to, aby jste náš e-shop opouštěli maximálně spokojení. Pro registrované koncové zákazníky nabízíme věrnostní slevy ke každému nákupu. Připravili jsme pro Vás jednoduchý systém "věrnostních slev" na veškeré produkty, ale především velmi zajímavý z hlediska finanční úspory. Aktuální výše věrnostní slevy se zobrazí pouze po přihlášení. Chceteli, využíjte této nabídky a zařaďte se do řad našich spokojených zákazníků.

Potřeba tuků, bílkovin, sacharidů

Potřeba bílkovin, sacharidů, tuků a vlákniny

Bílkoviny
mají mezi živinami výsadní postavení jako základní stavební látky živočišného organismu.

V této funkci se nedají nahradit žádnými jinými živinami.
Psi jako příslušníci řádu Carnivora dokážou velmi dobře využívat bílkoviny nejen jako stavební látky, ale také jako zdroj energie.
Bílkoviny se nacházejí v živočišných i v rostlinných krmivech, za plnohodnotné bílkoviny pro psy,
ale považujeme především bílkoviny živočišného původu.

Většina živočišných bílkovin má vyšší stravitelnost a příznivější zastoupení esenciálních aminokyselin, než bílkoviny rostlinné.
U rostlinných bílkovin snižuje stravitelnost přítomnost vlákniny a antinutričních látek,
které omezují jejich trávení (např. inhibitory proteáz).
Rostlinné bílkoviny mívají také méně příznivé aminokyselinové složení.
V krmivech se bílkoviny stanoví jako dusíkaté látky nebo hrubý protein (crude protein) metodou podle Kjeldahla nebo Dumase.
Obě analytické metody jsou založeny na stanovení celkového dusíku v krmivu, který se vynásobí příslušným faktorem (zpravidla 6,25).
Z toho vyplývá, že údaje o obsahu proteinů, uvedené na obalech průmyslových krmiv,
nepředstavují skutečný obsah bílkovin, ale pouze obsah dusíku vynásobený příslušným faktorem, bez rozlišení jeho původu.

Ze samotné hodnoty proteinů nelze určit kvalitu obsažených bílkovin, ani to, jestli se skutečně jedná o bílkoviny nebo o nebílkovinné dusíkaté látky.
Pro objektivní posouzení kvality zastoupených bílkovin je nutné provést analýzu
aminokyselin nebo biologický pokus na zvířatech, vzhledem k vyšší náročnosti a ceně se ale tato hodnocení běžně neprovádí.


Potřeba bílkovin závisí na řadě faktorů, zejména na jejich aminokyselinovém složení a stravitelnostia také na energetické hodnotě krmiva.
Obecně platí, že čím kvalitnější bílkoviny jsou, tím je jich potřeba méně, protože dokážou lépe pokrýt potřebu aminokyselin.
Denní doporučený příjem bílkovin pro dospělého psa velkého a středního plemene
se podle různých zdrojů se pohybuje mezi 1,5–3 g/kg hmotnosti, u menších psů je to 2–4 g/kg.


Normy NRC (2006) uvádí pro dospělé psy doporučené denní množství proteinu 3,28 g/kg  0,75
Hand et al. (2010) 4,5–7,5 g/kg 0,75, s průměrnou hodnotou pro dospělé aktivní psy 6 g/kg 0,75.
Pro výrobce kompletních krmiv udávají standardy AAFCO minimální potřebné množství proteinu
v sušině krmiva 18 % pro dospělé psy a 22 % pro rostoucí psy a reprodukci.

Standardy FEDIAF uvádí minimální doporučené množství proteinu v sušině krmiva 18 % pro dospělé
psy, 25 % pro rostoucí psy do 14 týdnů a reprodukci a 20 % pro rostoucí psy nad 14 týdnů.
Podrobnější údaje o potřebách proteinu a základních aminokyselin uvádí následující tabulka.

tab3 protein

Horní hranice pro bílkoviny není stanovená.

Dnes už je známo, že psi dokážou velmi dobře tolerovat i výrazně vyšší koncentrace bílkovin.
Je k dispozici řada studií, které prokázaly, že vysokoproteinová strava (až kolem 50 % v sušině)
u psů nepoškozuje funkci ledvin a že ani u starších zvířat není vhodné příjem bílkovin omezovat.
Ve vyšším věku se naopak zvyšují nároky na množství i kvalitu bílkovin, protože klesá jejich využitelnost.
Velký význam má dostatečný přísun bílkovin také ve výživě obézních psů, kdy při redukci hmotnosti podporují zachování svalové hmoty.
Z tohoto pohledu nelze považovat za vhodná krmiva určená pro psy s nadváhou a obézní,
která mají snížené množství bílkovin ve srovnání s krmivy pro neobézní dospělé psy.

Pokud mají psi možnost volného výběru, preferují stravu s vyšším obsahem proteinů, ale ne s extrémně vysokým.
V experimentálních pracích dávali psi při volném výběru přednost krmivům, ve kterých 25–30 % celkové metabolizovatelné energie (ME)
pocházelo z proteinů, i když měli k dispozici vysoce chutná krmiva s jejich nižším zastoupením.

Naproti tomu při výběru mezi vysokoproteinovým krmivem (48 % z ME)
a krmivem se středním obsahem proteinů (25 % z ME) dávali přednost střednímu obsahu proteinů.


Potřeba tuků

Tuky jsou pro psy hlavním a nejbohatším zdrojem energie.
Patří k nejlépe stravitelným živinám, jejich stravitelnost se pohybuje přes 90 %.
Obsah tuku v krmivu rozhoduje o jeho energetické hodnotě, protože ve srovnání
s bílkovinami a sacharidy mají více než dvojnásobné množství energie a zvyšují chutnost krmiva.

Kromě toho tuky poskytují zdroj esenciálních mastných kyselin z řady n-3 a n-6 a umožňují využití vitamínů rozpustných v tucích.

Normy NRC (2006) uvádí pro dospělé psy doporučené denní množství tuku 1,8 g/kg 0,75.
Minimální doporučené množství tuku v sušině krmiva podle AAFCO13 je 5 % pro dospělé psy a 8 %
pro rostoucí psy, podle FEDIA  je to 5,5 % v sušině pro dospělé psy a 8,5 % pro rostoucí psy.
Obvykle bývá úroveň tuku v krmivech vyšší, u pracovních a chovných zvířat se pohybuje v rozmezí 10-30 %.

Nedostatek tuku se u psů projeví v první řadě na stavu kůže a srsti.
Psi krmení nízkotučnou stravou mají suchou, šupinatou kůži a hrubou, nelesklou srst.
Při dlouhodobém nedostatku tuku mívají problém s udržením optimální hmotnosti a zhoršené výživné kondici.
Větší množství tuků může u citlivějších psů vyvolat průjem.

Nadbytek tuku také nepříznivě ovlivňuje využitelnost některých živin (bílkovin, jódu, thiaminu).
Náhlé zvýšení příjmu tuku bez předchozího návyku může vést k poškození pankreatu,
dlouhodobý nadbytek spojený s nedostatečnou pohybovou aktivitou vede k rozvoji obezity.
Na rozdíl od bílkovin jsou pro tuky stanovené také maximální přípustné hodnoty.

Normy NRC stanoví pro tuky maximální bezpečný limit 70 % z celkového obsahu energie
a 33 % ze sušiny krmiva. Výjimku představují intenzivně zatěžovaní pracovní psi, u kterých bývá obsah tuku v krmné dávce někdy i vyšší.

Na toto množství se ale psi musí postupně navykat a musí mít k tomu odpovídající fyzickou zátěž.

Základními stavebními jednotkami tuků jsou mastné kyseliny.
Polynenasycené mastné kyseliny (PUFA) patří mezi významné esenciální živiny.
Jejich bohatým zdrojem jsou především rostlinné oleje, z živočišných zdrojů jsou obsažené ve větším množství v tucích z ryb a ve vaječném žloutku.

Tuky s vysokým obsahem PUFA jsou současně náročnější na podmínky skladování a snadno podléhají oxidaci.
Před oxidací je chrání antioxidanty, zejména vitamín E v součinnosti se selenem.
Proto při vysokém zastoupení PUFA v krmivu stoupají nároky na obsah vitamínu E a selenu.
PUFA tvoří součást buněčných membrán a nervové tkáně.
Slouží také jako prekurzory pro tvorbu fyziologicky a farmakologicky aktivních látek (eikosanoidů).
Esenciální je pro psa kyselina linolová (řada n-6) a α-linolenová (řada n-3).
Zdrojem kyseliny linolové (LA) je především olivový, konopný, slunečnicový, kukuřičný,
dýňový, sezamový, světlicový, pupalkový a sójový olej, ale nachází se i v drůbežím tuku.

Kyselina α-linolenová (ALA) se nachází především ve lněném, ostropestřcovém, konopném, sójovém, řepkovém, avokádovém a oleji z ořechů.
Kyselina eikosapentaenová (EPA) a dokosahexaenová (DHA) obě řada n-3
se vyskytují v tucích z ryb, v nejčastěji uváděném lososovém oleji,
u kterého kvalita v posledních letech výrazně klesá, jak do obsahu účinných EPA a DHA, tak způsobu konzervace.

Z tohoto důvodu je vhodnější vybírat olej směsný s jasným a ověřitelným původem výrobce,
deklarovaným obsahem n-3 EPA a DHA, popřípadě způsobem konzervace.
Nedostatek PUFA způsobuje poruchy růstu, poruchy reprodukce a kožní problémy.

Minimální potřeba tuku a kyseliny linolové u psů a koček podle  AAFCO a FEDIAF
v % sušiny krmiva a v g/1000 kcal ME.
potreba tuků



Potřeba sacharidů

I když sacharidy patří mezi základní energetické živiny, nejsou pro psy zcela nezbytné a žádná z norem neuvádí jejich potřebu.
Psi, stejně jako ostatní příslušníci řádu Carnivora, dokážou účinně využívat
aminokyseliny z bílkovin pro syntézu glukózy v játrech (glukoneogeneze) a jsou tedy na příjmu sacharidů z krmiva relativně nezávislí.

Přesto je obsah přiměřeného množství sacharidů v krmivu pro psa výhodný.
Stravitelné sacharidy jsou v první řadě rychlým a pohotovým zdrojem energie.
Jejich metabolické přeměny, vedoucí k uvolnění energie, jsou jednodušší než u bílkovin a tuků a dochází při nich k menšímu zatížení jater,
ledvin i pankreatu.

Na rozdíl od koček je u psů glukoneogeneze v játrech regulována v závislosti na příjmu glukózy z trávicího traktu.
Přísun sacharidů u psa snižuje nutnost využívat bílkoviny jako zdroj energie
a mohou se tak šetřit pro jiné funkce.

V období březosti a laktace se u fen zvyšuje potřeba glukózy, proto se doporučuje,
aby u březích a kojících fen bylo minimálně 23 % potřebné energie (ME) pokryto ze sacharidů.


Podle jedné studie, se u březích fen krmených dietou bez sacharidů, s vysokým obsahem
tuku a 26 % proteinů z ME, projevil snížený počet živě narozených štěňat, letargie
a pokles mateřských schopností ve srovnání s fenami krmenými krmivem,
které obsahovalo 44 % sacharidů z ME.

Avšak v jiné studii, ve které použili krmivo s 51 % proteinů z ME,
byly výsledky u fen krmených dietou bez sacharidů podobné jako u fen krmených sacharidy.

Výsledky výzkumu ukazují, že u psů krmených bez sacharidů je nutné dodat
minimálně 33 % bílkovin z ME, aby organismus získal potřebné prekurzory glukózy.


Příliš velké množství sacharidů je u psů nežádoucí.
Hůře stravitelné nebo nestravitelné sacharidy mohou způsobovat trávicí problémy a zvýšenou plynatost.
Nadbytek stravitelných sacharidů přispívá ke vzniku obezity, diskutabilní je jejich role při rozvoji diabetu.

Studie z poslední doby poněkud upravily pohled na optimální koncentraci sacharidů
v dietách pro diabetické psy od dřívějších doporučení se přiklání k použití diet s nižším obsahem sacharidů (asi 25-30 % z ME) i vlákniny.


Je prokázané, že množství škrobu a dalších stravitelných sacharidů je klíčovým faktorem, který ovlivňuje postprandiální koncentraci glukózy.
Podle některých zdrojů by v denní dávce u psa nemělo být více než 10 g stravitelných sacharidů
na kg hmotnosti a neměly by představovat více než 50 % z celkové ME.

Nejvýznamnějším sacharidem, který se nachází v krmivech pro psy, je škrob.
Jeho hlavním zdrojem jsou obiloviny, luštěniny a hlízy některých rostlin,
jako jsou brambory, sladké brambory (batáty) nebo maniok.


Význam jednoduchých cukrů (mono-a oligosacharidů) je ve výživě psů spíše okrajový.
Stravitelnost syrového škrobu je u psů omezená.
Po tepelné úpravě se jeho stravitelnost zvyšuje a škrob tak může sloužit jako snadno dostupný zdroj energie.
Vařením nebo extruzí při výrobě suchých krmiv dochází k rozrušení škrobových zrn, škrob bobtná a mazovatí (želatinizuje).
Postupně se rozkládá na nižší sacharidy, dextriny, které jsou dobře stravitelné a mají sladší chuť.
Konečným produktem rozkladu škrobu je disacharid maltóza, která se štěpí v tenkém střevě maltázou na glukózu.
 
Na základě experimentálních výsledků je prokázáno, že vařený škrob je 2-12 krát lépe stravitelný než syrový.
Z oligosacharidů jsou psi schopni trávit kromě maltózy i limitované množství sacharózy.

Laktóza (mléčný cukr) je dobře stravitelná u sajících štěňat,
v pozdějším věku se její stravitelnost výrazně snižuje a může u některých zvířat
vyvolávat trávicí problémy (intolerance laktózy). Ostatní oligosacharidy jsou nestravitelné.
V omezené míře jsou fermentovány mikroflórou v tlustém střevě,
často za vzniku plynů, které způsobují nadýmání a flatulenci
(např. rafinóza, stachyóza a verbaskóza obsažené v luštěninách).



Potřeba vlákniny

Vláknina zahrnuje strukturální polysacharidy, které se nacházejí v buněčných stěnách rostlinných buněk.
Složky vlákniny se netráví trávicími enzymy, mohou je rozštěpit pouze symbiotické bakterie v tlustém střevě.
Psi mají krátké tlusté střevo a málopočetnou populaci celulolytických bakterií, proto ji mohou fermentovat pouze omezeně.
Vlákninu je možné rozdělit na rozpustnou a nerozpustnou.
Rozpustná vláknina (např. pektiny z řepné dužiny a některých druhů ovoce) je v tlustém střevě fermentována za vzniku těkavých mastných kyselin.
Ty slouží jako zdroj energie pro střevní buňky a podporují absorpci vody a elektrolytů.
Rozpustná vláknina váže vodu ve střevě, zvětšuje objem výkalů a změkčuje je.
Vysoké dávky mohou u psa vyvolat nadýmání a průjem.
V přiměřeném množství má ale příznivý vliv na střevní sliznici a podporuje obnovu jejích buněk.
Nerozpustná vláknina (celulóza, hemicelulózy a lignin z obalových vrstev obilných zrn,
z různých druhů zeleniny apod.) se u psa fermentuje velmi omezeně, stimuluje pohyb střev a podílí se na formování výkalů a na jejich zahuštění.

Potřeba vlákniny není u psů stanovená, přesto se ale ve vhodné formě a množství podlí na správné funkci a zdraví gastrointestinálního traktu.  
Nadbytek vlákniny snižuje stravitelnost a resorpci ostatních živin
a snižuje také využitelnost minerálních látek a vitamínů, což může vést až k jejich deficitu.

V suchých krmivech pro zdravé psy se obsah vlákniny obvykle pohybuje mezi 2–5 % v sušině krmiva,
v dietách určených k redukci hmotnosti nebo pro psy s diabetem to může být 9-10 % i více.

Adresa autora:
MVDr. Jan Šterc, Ph.D.