Vážení zákazníci, velice si Vážíme Vaší přízně, a proto dbáme na to, abyste náš e-shop opouštěli maximálně spokojení. Pro registrované koncové zákazníky nabízíme věrnostní slevy ke každému nákupu. Připravili jsme pro Vás jednoduchý systém "věrnostních slev" na veškeré produkty, ale především velmi zajímavý z hlediska finanční úspory. Aktuální výše věrnostní slevy se zobrazí pouze po přihlášení. Využijte proto této nabídky a zařaďte se do řad našich spokojených zákazníků. S pozdravem DromyVet s.r.o.

Pes všežravec

Pes domácí, Canis lupus familiaris, patří podle taxonomického zařazení do řádu Carnivora
(šelmy), podřádu Caniformia a čeledi Canidae (psovití).

Pro příslušníky řádu je charakteristický úplný sekodontní chrup s velkými špičáky
a nápadně zvětšenými trháky, mohutně vyvinuté žvýkací svaly a válcovitý kloub připojující dolní čelist k lebce,
který umožňuje pohyb pouze nahoru a dolů, díky čemuž je možné vyvinout v čelistech velký tlak.

Žaludek šelem je jednoduchý, střevo krátké, slepé střevo je zakrnělé nebo úplně chybí.
Všechny tyto znaky jsou přizpůsobením k lovu kořisti a ke zpracování a trávení živočišné potravy.
I když, se v rámci řádu Carnivora vyskytují také druhy všežravé a dokonce i býložravé,
pro většinu jsou základní složkou potravy živočišné tkáně.

Dělí se na obligátní masožravce, kteří jsou na příjmu živočišné potravy životně závislí
a fakultativní masožravce, kteří vedle živočišné potravy dokáží využívat také rostlinné zdroje.

Podle podílu živočišné složky v potravě se dále rozlišují druhy:
hyperkarnivorní, mezokarnivorní a hypokarnivorní.

Hyperkarnivorní druhy přijímají více než 70 % živočišné potravy,
mezokarnivorní 50 - 70 % a hypokarnivorní méně než 30 %.

Mezi obligátní masožravce patří např. kočkovité šelmy včetně kočky domácí.
Vyznačují se vysokým stupněm specializace na příjem masité potravy,
čemuž odpovídají také určité metabolické odlišnosti při využití živin z krmiva.

Obligátní masožravci zpracovávají jako zdroj energie přednostně proteiny a tuky,
mají omezenou schopnost využívat sacharidy a nedokáží syntetizovat některé esenciální látky
z prekurzorů obsažených v rostlinných zdrojích
(např. vitamin A z beta-karotenu, kyselinu arachidonovou z kyseliny linolové).

Mají také zvýšené nároky na přísun některých esenciálních aminokyselin (taurin, arginin)
a vyžadují vysoký podíl živočišné potravy.
Jsou výhradně hyperkarnivorní.

Psovité šelmy (Canidae) patří mezi fakultativní masožravce a nachází se mezi nimi druhy hyper-, mezo- i hypokarnivorní.
Za společného předka všech psích plemen je v současné době považován vlk obecný (Canis lupus),
proto také došlo v roce 1993 k překlasifikování druhu Canis familiaris na Canis lupus familiaris, poddruh vlka obecného.

Vlk je druhem hyperkanivorním základní složku jeho výživy tvoří těla velkých býložravců.
Je však velmi přizpůsobivý podmínkám prostředí i úspěšnosti lovu.
Skutečné složení vlčí potravy může být velmi variabilní a zahrnuje vedle velké kořisti také drobné obratlovce,
bezobratlé, ale i ovoce a další rostlinný materiál.

K domestikaci psa a jeho oddělení od vlka došlo podle současných poznatků někdy před 18 000 – 32 000 lety,
možná i dříve, je tedy prokazatelně nejstarším domestikovaným zvířetem.

V průběhu domestikace došlo u psa ke genetickým změnám v jeho loveckém chování
a do určité míry i ve stavbě a funkci trávicího traktu.

Ve srovnání s vlkem má domácí pes slabší čelisti, menší zuby, méně objemný žaludek a delší střevo.
Zdivočelí psi se obecně živí spíše sběrem odpadků než lovem živé kořisti.
Počátkem roku 2013 byla publikovaná vědecká práce, která se zabývala rozdíly v genomu domácích psů a vlků
souvisejícími s procesem domestikace.

Její závěry ukazují, že schopnost trávit efektivně škrob a další sacharidy
je jedním z klíčových znaků, který urychlil proces domestikace a oddělil psa od vlka.

Pes má ve srovnání s vlkem několikanásobně vyšší aktivitu genů kódujících produkci amylázy a maltázy,
dvou klíčových enzymů při trávení škrobu.

Schopnost trávit rostlinné složky se ukázala v raném prvopočátku domestikace jako výhodná,
protože takoví jedinci dokázali lépe využívat zbytky lidské potravy.
Domácí pes na rozdíl od vlka dokáže lépe zpracovat a využít rostlinnou potravu
a vyžaduje menší zastoupení živočišných složek.

Je ve své současné podobě spíše druhem mezokarnivorním, podobně jako lišky nebo kojoti.
Odpověď na otázku, zda se ještě jedná o masožravce, nebo o všežravce, není zcela jednoznačná.

Neexistuje přesná definice hranice, která by oddělovala fakultativní masožravce od všežravců.
Navzdory všem změnám, ke kterým došlo v průběhu domestikace,
se základní stavba a funkce trávicího ústrojí domácího psa a vlka neliší nijak zásadně.

Pes má stále chrup typický pro masožravce, přizpůsobený k trhání živočišných tkání
a ne ke žvýkání a rozmělnění rostlinných pletiv.

Jeho trávicí trakt je poměrně krátký a málo objemný, nejobjemnější částí je žaludek,
který dokáže pojmout naráz velké množství potravy.

Střevo psa je výrazně kratší a jednodušší než u pravých všežravců (např. prasete),
slepé střevo je zakrnělé a nefunkční.

Ve slinách psů se na rozdíl od všežravců nenachází enzym amyláza,
který pomáhá při štěpení rostlinného škrobu.

Z hlediska svého zoologického zařazení i z hlediska stavby trávicího traktu je tedy pes stále masožravcem.
Z hlediska výživy může být považován za všežravce, i když jeho schopnost zpracovávat rostlinné složky
je přece jen menší než u pravých všežravců.

Má také vyšší nároky na zastoupení živočišných bílkovin v krmivu, proto považujeme za vhodnější
označovat ho jako fakultativního nebo mezokarnivorního masožravce.

Vzhledem k obrovské variabilitě plemen, která se vyvíjela v odlišných podmínkách,
existují i mezi domácími psy určité rozdíly v optimálním zastoupení živočišných a rostlinných krmiv v potravě.

Některé typy psů mohou být přirozeně více masožravé
(např. severská plemena nebo plemena vzniklá křížením s vlkem),
jiným může lépe vyhovovat vyšší zastoupení rostlinných složek.

Psi jsou ve výživě velmi přizpůsobiví, proto mohou přežívat
a někdy i prosperovat na široké škále různých typů diet, od čistě vegetariánských až po výhradně masitou stravu.
Žádný z těchto krajních extrémů ale nepředstavuje optimální způsob výživy psa,
ten musíme hledat někde mezi nimi.

Adresa autora:
MVDr. Jan Šterc, Ph.D.