EGUS

Syndrom žaludečních vředu koní (EGUS, Equine Gastric Ulcer Syndrome) je souhrnný pojem zahrnující výskyt lézí (erozí, vředů) na žaludeční sliznici, které se u koní vyskytují ve dvou anatomicky i funkčně odlišných oblastech žaludku.
EGUS se proto dnes chápe jako dva hlavní typy onemocnění: dlaždicobuněčného onemocnění žaludku koní (ESGD) a žláznatého onemocnění žaludku koní (EGGD). Jelikož se léze tvoří v odlišných částech žaludku, liší se mechanismem vzniku, typickými rizikovými faktory i odpovědí na zvolenou terapii – a vyžadují tedy i rozdílný přístup k prevenci a dlouhodobému managementu.

EGGD – Equine Glandular Gastric Disease léze na žláznaté (glandulární) části žaludku

EGGD postihuje dolní, žláznatou část žaludku, která kyselinu produkuje přirozeně a neustále, ale zároveň je chráněna sofistikovanými obrannými mechanismy: tvorbou hlenu a hydrogenuhličitanu, dostatečným prokrvením sliznice, regenerací epitelu a lokálními regulačními procesy.
U EGGD není problém primárně v „přemíře kyseliny“, ale spíše v tom, že dojde k oslabení těchto ochranných mechanismů a sliznice se stává zranitelnou.

Rizikové faktory pro EGGD jsou částečně odlišné: významnou roli může hrát dlouhodobý stres, změny v managementu, některé tréninkové režimy, potenciálně i bolest či souběžná onemocnění; u části koní se uvažuje o vlivu poruch perfuze (prokrvení) sliznice a lokálních zánětlivých procesů. EGGD bývá také méně předvídatelné z hlediska reakce na standardní přístupy, a proto je u něj často nezbytný pečlivě individualizovaný management.

ESGD – Equine Squamous Gastric Disease léze v dlaždicovém (nežláznatém) epitelu

ESGD postihuje horní část žaludku, která je vystlaná dlaždicovým epitelem a nemá přirozené mechanismy ochrany proti kyselině tak jako žláznatá část. Patofyziologicky jde nejčastěji o důsledek opakované expozice kyselému obsahu žaludku („acid splash“), kdy se žaludeční kyseliny a fermentační produkty dostávají do oblasti, která na ně není stavěná. Typicky se na vzniku podílí kombinace dalších faktorů: delší pauzy bez příjmu vlákniny, vyšší podíl koncentrovaných krmiv, intenzivní trénink, transport, stres a nepravidelný režim.

ESGD se proto velmi často vyskytuje u sportovních koní a u jedinců s režimem, který vede k delším obdobím „prázdného žaludku“. V klinické praxi může ESGD souviset se sníženou chutí k příjmu krmiva, změnou chování, neochotou k práci, citlivostí při dotyku v oblasti břicha či opakovanými trávicími obtížemi – příznaky jsou však nespecifické a k potvrzení diagnózy je nutné gastroskopické vyšetření.

Proč na rozlišení záleží

Rozlišení ESGD a EGGD je zásadní, protože nejde o „stejný problém v jiné části žaludku“. Jedná se o odlišné onemocnění:

• liší se prostředím a funkcí sliznice, která je postižena,
• liší se dominantní mechanismus vzniku (přímý kontakt s kyselinou vs. selhání ochranné bariéry),
• liší se typické spouštěče a rizikové faktory,
• a často se liší i odpověď na léčbu a podpůrná opatření.

Z praktického hlediska to znamená, že účinný přístup vyžaduje nejen „řešit kyselinu“, ale také cíleně pracovat s ochranou sliznice, krmným režimem, stresem a celkovým managementem. Klinické příznaky mohou u obou typů vypadat podobně a u některých koní se mohou vyskytovat současně, proto je pro přesné určení typu a rozsahu lézí rozhodující diagnostika a následně cíleně zvolený protokol.

Klinické projevy spojené se syndromem žaludečních vředů koní mohou u obou typů vypadat podobně a u některých koní se mohou vyskytovat současně. Jsou často nespecifické a mohou se překrývat s jinými onemocněními nebo s projevy stresu. Z tohoto důvodu nelze diagnózu EGUS spolehlivě stanovit pouze na základě klinických příznaků nebo reakcí na výživové opatření.

Standardem diagnostiky EGUS je gastroskopické vyšetření, které umožňuje přímou vizualizaci žaludeční sliznice. Pouze pomocí gastroskopie je možné:

• potvrdit přítomnost žaludečních lézí,

• rozlišit mezi ESGD a EGGD,

• stanovit lokalizaci, rozsah a závažnost postižení,

• sledovat hojení sliznice a účinnost zvolené terapie či managementu.